Řasokoule zelená (Cladophora aegagropila, též Aegagropila linnaei) je druh vlasovité zelené řasy, jež se nachází v některých jezerech na severní polokouli, a sice na Islandu, ve Skotsku, v Japonsku a v Estonsku. Pouze v jezeře Akan na japonském ostrově Hokkaidó však dosahuje průměru kolem 20–30 cm.[1] Odtud se též rozšířilo její japonské pojmenování marimo či torasanpe. Tyto koule, jež nemají žádné jádro, působí zvláštním a velmi dekorativním dojmem. Při průměru 30 cm se mohou dožít více než sta let. Nejčastěji se vyskytují v mělčích částech jezer. Řasokoule se v rozmezí mezi 1-3 měsíců dokážou rozmnožovat. Mohou mít až 10 přírůstků.
Řasokoule zelená je vlastně seskupení řas, jež má tři růstové formy. První z nich je epifytická a vyhovují jí více zastíněné části kamenů, druhá forma je kulovitá, zatímco třetí jsou malé trsy samotných vláken, jež vytvářejí na dně jezer koberce.[1]
Tyto řasové koule objevil roku 1824 v Zellském jezeře v Rakousku Dr. Anton E. Sauter.[1] Rod Aegagropila pak roku 1843 ustanovil německý botanik Friedrich T. Kützing s druhem Aegagropila linnaei jako typickým zástupcem. Nicméně již v roce 1849 jej sám přesunul jako podrod Aegagropila rodu Cladophora. Následně byl druh A. linnaei přejmenován Cladophora aegagropila (L.) Rabenhorst. Po rozsáhlém výzkumu DNA v roce 2002 došlo k opětovnému přejmenování na Aegagropila linnaei. Stalo se tak vzhledem k přítomnosti chitinu v buněčných stěnách, což rod Cladophora nemá.
Existence kolonií řasokoule v Národním parku Akan na Hokkaidō v Japonsku a na jezeře Mývatn na Islandu závisí na adaptaci druhu na omezené světelné podmínky v kombinaci s dynamickým působením proudění vody způsobeným větrem, jezerní morfologií, materiálem jezerního dna a sedimentací.
Průměrný roční přírůstek řasokoule činí asi 5 mm. V Národním parku Akan dorůstají velikosti až 20–30 cm v průměru. Na jezeře Akan vytvářejí epifytická a trsovitá růstová forma hustší porosty v místech, kde do jezera vtéká solemi obohacená voda z přírodních pramenů. Na jezeře Mývatn jsou husté kolonie řasokoulí, jež dorůstají až 12 cm v průměru a vytvářejí na dně dobře ohraničené plochy o velikosti 2–2,5 m. Tyto kolonie byly objeveny v roce 1978, avšak od té doby se jejich velikost značně zmenšila.
Řasokoule potřebují dostatek světla, a proto se volně pohyblivé růstové formy přemisťují pomocí proudění, jež v jezerech způsobuje vlnění vody, z místa na místo. Rostliny, jež se předtím dostaly do hlubších vod, tak opět doputují na prosvětlenější mělčiny. Při přemisťování z místa na místo získává řasokoule kulovitý tvar. Kulovitý povrch neslouží pouze k usnadnění pohybu pomocí proudění vody, ale i pro zbavování se nečistot ze stélek. Nečistoty, jež jsou usazeny na okrajích, pohybem koule opadají. Vzhledem ke skutečnosti, že některé kolonie řasokoulí mívají dvě, a dokonce i tři vrstvy, umožňuje pohyb způsobený vlněním vody, aby se ke každé kouli dostal životně důležitý sluneční svit. Řasokoule jsou zelené po celém obvodu, což zajišťuje, že fotosyntéza probíhá nezávisle na tom, na kterou část právě dopadá světlo. Vnitřek koule je také zelený a je vyplněn dřímajícím chloroplastem, který se v případě, že se koule rozpadne, aktivuje v řádu pouhých hodin.
Řasokouli namnožíte tak, že ji prostě rozpůlíte. Druhou možností je, že budete čekat, dokud sama neuvolní maličkatý kousek, z kterého se začne tvořit nový organismus. Připravte se ale na to, že roste hodně pomalu. Například v Japonsku se řasokoule stala velkým hitem. Rodiče ji tam dětem běžně pořizují coby domácího mazlíčka. Podle vědců je zelená koule dokonce výbornou antistresovou pomůckou, a to díky svému tvaru i příjemnému povrchu. Ideální podmínky jí zajistíte v měkké vodě. Je potřeba jí vyměnit maximálně jednou za dva týdny. Voda by měla mít pokojovou nebo nižší teplotu. Do nádoby můžete přidat i trochu mořské soli, která poslouží nejen jako desinfekce, ale také pomůže rostlině, aby se znovu zazelenala. Rostlinku je třeba pravidelně otáčet, aby získala světlo ze všech stran a díky omílání o dno se z ní odstranily nečistoty. Odborníci také doporučují rostlinku jednou za čas promačkat, to pomůže rostlině vypudit vzduch a nečistoty. Nejlepším místem je nějaký temnější kout. Aby si řasokoule zachovala svůj hezký kulatý tvar, je nutné ji občas vyválet po dně.